A co když svou intuici neslyším?

Intuice je nedílnou součástí nás lidí. Bez intuice bychom byli pouze roboti - rozhodnutí bychom dělali na základě holých faktů. Ale co když svou intuici prostě neslyšíme? Co s tím?

Na svém Facebookovém profilu jsem zveřejnila následující příspěvek:

Odezva byla velká - zprávy, emaily i komentáře na Facebooku. Většina z nich se týkala právě otázky "A co když ale svou intuici prostě neslyším?"

Co s tím, když jsme se za léta svého života naučili ignorovat svou intuici - svůj instinkt? Co s tím můžeme udělat, abychom opět nalezli svůj šestý smysl? Podívejme se na to ale od základu.

 

Jako malé děti

Jaký je vlastně vztah mezi myslí a duší? Existuje jednoduchá rovnice:

MOZEK = MYSL = RACIO

SRDCE = DUŠE = INTUICE

Škola, rodinné prostředí, přátelé, práce - ti všichni nás většinou učí používat mozek. Od malička do sebe hrneme informace počínaje historickými událostmi a konče fyzikálními zákony. Někde během této cesty ale postupně opouštíme to, s čím jsme se jako malé děti narodili - intuici - instinkty.

Učíme se o Napoleonských válkách a většina z nás si nepamatuje ani to, o co při nich šlo, natož abychom si pamatovali přesná data. Intuitivní učení by na rozdíl od toho vypadalo třeba tak, že bychom podnikli výlet do Slavkova u Brna a během výkladu o historii místa bychom nasáli atmosféru, kterou toto místo vyzařuje. Příběhy, emoce, pocity, atmosféra, energie - to vše se nám do paměti zaryje mnohem více než suchá data. Bohužel zatím je málo institucí, které význam takového přístupu pochopily. Ale mějme víru v dobrý konec.

 

Dospívání a první důležitá rozhodnutí

Z malých dětí se postupně stáváme dospívajícími osobnostmi, které jsou někde na půli cesty - stále dostatečně slyšíme intuici, ale už se dostáváme do světa "dospěláků". Do světa, který je vážný a plný racionálních rozhodnutí. A tak naše intuice začíná být zaháněna do kouta.

Možná už jste mě slyšeli použít tento příklad rozhovoru otce se synem:
"Tati, já bych chtěl jít na hudební konzervatoř."
"Synku, víš, raději běž na práva. Má to lepší jméno a kytara Tě neuživí."

A takových rozhovorů denně probíhají tisíce. Naše dětská intuice na nás mluví a mluví, ale my ji přestáváme poslouchat. On ten život dospěláků přece vyžaduje rozum, že? A tak intuici ignorujeme a zanášíme ji informacemi z racionálního světa, který ale nikdy nebude stačit k tomu, abychom žili spokojený a šťastný život.

 

Svět dospěláků

A tak si tak plujeme velkým světem racionálních rozhodnutí, až najednou zjistíme, že intuici - své instinkty - už vlastně vůbec neslyšíme. A nastává ona otázka - "Co se stalo, že ji neslyším?" A ta odpověď je výše - prostě jsme svou intuici příliš dlouho ignorovali. Příliš moc prostoru a času jsme dávali svému rozumu, až jsme zapomněli naslouchat srdci.

Ale pořád ještě žijeme!!! Pořád je čas to změnit. Protože pokud něco opravdu chceme, tak nikdy není pozdě, si začít své sny plnit.

Nemějte pocit provinění, že najednou chcete od života něco jiného, než co vám doteď "vnucovalo" okolí a životní situace. Budeme-li všichni žít podle toho, co chceme a bude-li se za vším skrývat dobrý úmysl, pak žádný sen není špatný. Žádný čin není špatný. Nejste sobečtí, pokud se chcete mít dobře. Není snad nejvyšším plánem, aby všichni na Zemi byli šťastní? Pokud tomu tak je (a já sama si to od srdce přeji také), pak nejsme sobci, chceme-li se mít dobře. Budeme-li všichni od srdce šťastní se svým životem, bude s námi šťastná i tato planeta.


Co mám teda dělat?

KROK 1 - UTIŠTE MYSL

Neustálý tok myšlenek, který vám proudí hlavou, napomáhá ke zmatku. Když ale myšlenky utišíte, pomalu ale jistě začnete slyšet svůj vnitřní hlas. Jak utišíte myšlenky? Jakákoliv aktivita, která vám pomáhá se soustředit na jedinou věc - meditace, četba, procházka v lese, běhání, sporty všeobecně. K nejefektivnějšímu utišení mysli dochází při meditaci. Proto se o ní neustále mluví. Ale ne všichni mají odvahu to zkusit. První nezdar samozřejmě jen nahrává naší mysli, která řekne, že ne všichni jsou na meditaci uzpůsobeni. Ale není tomu tak. Všechno se můžeme naučit. Proto prvním krokem je vždy utišení mysli. Nevzdávejte to, i kdyby to mělo vzít delší dobu, než jste předpokládali - pokud jste desítky let nechávali mysl mluvit, asi ji nezvládnete utišit za jeden den.

 

KROK 2 - ZAČNĚTE NASLOUCHAT SRDCI

Začněte více naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Nebojte se ho vyslyšet. Mějte odvahu se podle něj zachovat. Jako malé děti jsme dělali vše intuitivně - i vylézt na strom nebyl problém. Jako dospělí máme spoustu racionálních zábran, které říkají, proč bychom na strom lézt neměli. Ale co když to je právě ono? Když stojíte u stromu a říkáte si, jak byste na něj rádi zkusili vylézt, tak to prostě udělejte. Stejně je to se vším. Chtěli byste začít s meditací, ale nevíte jak? Nevadí, najděte si lektora. Chtějí vaše děti studovat něco, co se vám nezdá perspektivní? Možná je na čase jim dát důvěru, že se rozhodnou správně samy za sebe. Chtěli byste se naučit malovat, ale myslíte si, že už jste na to moc staří? Chcete někoho pozvat na rande, ale bojíte se odmítnutí?

Takových otázek je nekonečné množství, ale všechny vedou k jedné odpovědi - mějte více odvahy a méně strachu. Začněte naslouchat své intuici a dělejte to, co byste chtěli dělat. Ne to, co vám říká rozum, vaše rodina či přátelé. Víte proč?

 

Proč mám naslouchat intuici?

Protože až budete umírat, to hlavní, čeho budete litovat, je, že jste nežili podle svých představ. Že jste neměli odvahu zkusit žít své sny. Že jste život odžili, ale neprožili.

A proto je lepší naslouchat intuici. Krůček po krůčku utišit mysl a opět naslouchat srdci, jak jsme to měli jako malé děti.

Chcete si přečíst další články na toto téma? Klikněte na následující odkazy:

-->> Méně strachu - více odvahy

-->> Kdybyste to snad chtěli vzdát

-->> Jsem vítěz!

Přeji nám všem více intuitivních rozhodnutí, protože intuice je to, co z nás dělá lidské bytosti.

S láskou a úsměvem :) M.T.

Dne 10. září 2014